Koncerny: Mocní hráči na šachovnici byznysu

Definice koncernu

Koncern představuje specifickou formu uskupení podniků, která se vyznačuje úzkou vzájemnou provázaností a hierarchickou strukturou. Na vrcholu této struktury stojí mateřská společnost, která uplatňuje kontrolu nad ostatními společnostmi, tzv. dceřinými společnostmi. Tato kontrola se obvykle projevuje majetkovou účastí, smluvními vztahy nebo jinými mechanismy, které mateřské společnosti umožňují ovlivňovat strategická rozhodnutí a chod dceřiných společností. Koncerny se často zaměřují na různé obory podnikání, čímž dosahují diverzifikace a snižují riziko.

Pojem velká podnikatelská skupina se používá pro uskupení podniků, které splňují zákonem stanovená kritéria, jako je obrat, aktiva nebo počet zaměstnanců. Na rozdíl od koncernu nemusí být velká podnikatelská skupina nutně hierarchicky uspořádaná a vztahy mezi podniky v rámci skupiny mohou být volnější.

Typy koncernů

Koncerny, složité struktury sdružující více firem pod jednu střechu, se dělí do několika typů podle míry centralizace a vztahu mezi mateřskou a dceřinými společnostmi. Rozlišujeme tak například koncerny vertikální, kde mateřská společnost ovládá celý výrobní proces od surovin až po finální produkt, a koncerny horizontální, které sdružují firmy působící ve stejném odvětví, čímž dosahují úspor z rozsahu a silnější pozice na trhu. Specifickým typem je pak koncern konglomerátní, který sdružuje firmy z různých odvětví, čímž diverzifikuje riziko a hledá nové obchodní příležitosti. Velké podnikatelské skupiny, ač se na první pohled podobají koncernům, se liší mírou právní a kapitálové provázanosti. Zatímco koncern představuje spíše centralizovaný celek s jasnou hierarchií, velké podnikatelské skupiny se vyznačují volnější strukturou a firmy v nich si zachovávají větší míru autonomie.

Struktura koncernu

Koncerny představují složité struktury, v nichž se prolíná vlastnická a řídící provázanost. Na vrcholu pyramidy zpravidla sídlí mateřská společnost, která drží kontrolní balík akcií v dceřiných firmách. Tyto dceřiné společnosti, ač právně samostatné, jsou fakticky ovládány mateřskou společností, jež určuje strategické směřování celého koncernu. Vliv mateřské společnosti se může uplatňovat různými způsoby, ať už přímým jmenováním managementu v dceřiných firmách, tak i prostřednictvím kontrolních mechanismů a strategií.

Porovnání největších koncernů v České republice (2022)

Koncern	Oblast podnikání	Počet zaměstnanců	Obrat (mld. Kč)
Škoda Auto Group	Automobilový průmysl	40 000+	500+
Agrofert Holding	Potravinářství, Chemie, Média	33 000+	170+
Energetický a průmyslový holding (EPH)	Energetika	25 000+	200+

Pro velké podnikatelské skupiny je typická značná diverzifikace aktivit. Dceřiné společnosti tak mohou působit v odlišných odvětvích, čímž se snižuje riziko pro celý koncern. Zároveň dochází k efektivnějšímu využití zdrojů a synergiím mezi jednotlivými články struktury. Velké podnikatelské skupiny s rozsáhlou sítí dceřiných firem a mezinárodní působností pak představují významné hráče na globálním trhu, kteří ovlivňují nejen ekonomiku, ale i společnost jako celek.

Výhody koncernu

Koncerny a velké podnikatelské skupiny hrají v moderní ekonomice klíčovou roli. Jejich existence přináší nesporné výhody, ať už se jedná o ekonomiku jako celek, nebo o jednotlivé členy koncernu. Jednou z hlavních výhod je bezesporu synergie, která vzniká spojením sil a sdílením zdrojů. Společnosti v rámci koncernu mohou využívat společné nákupy, logistiku, marketingové kanály nebo výzkum a vývoj, což jim přináší značné úspory z rozsahu. Konkurenceschopnost na globálním trhu je dnes klíčová a právě koncerny mají díky své velikosti a kapitálu lepší výchozí pozici pro expanzi do zahraničí a oslovení nových trhů. Neméně důležitá je i možnost sdílení know-how a zkušeností mezi jednotlivými členy. Výměna informací a dobré praxe přispívá k inovacím a zefektivnění procesů v rámci celého koncernu.

Nevýhody koncernu

Koncerny a velké podnikatelské skupiny, ač na první pohled působí mohutně a neotřesitelně, se potýkají s řadou specifických nevýhod. Složitá organizační struktura s sebou přináší komplikované rozhodovací procesy a pomalé reakce na změny na trhu. Často dochází k duplicitě činností a neefektivnímu využití zdrojů. Komunikace napříč tak rozvětveným celkem je náročná a může vést k nepochopení a chybám. Velké podniky se potýkají s byrokratickou zátěží a nadměrnou regulací. Udržet si firemní kulturu a hodnoty napříč celým koncernem je obtížné, stejně jako motivovat zaměstnance a budovat loajalitu. Velká koncentrace kapitálu a moci v rukou úzké skupiny lidí může vést k omezení konkurence a nežádoucím vlivům na politické a ekonomické prostředí.

Koncern je jako rozvětvený strom, jehož kořeny sahají hluboko do ekonomiky a jehož větve se rozpínají do mnoha odvětví.

Jindřich Král

Příklady koncernů v Česku

Česká republika, ač rozlohou menší země, se může pochlubit přítomností řady významných koncernů a velkých podnikatelských skupin, které významně ovlivňují její ekonomiku. Mezi nejznámější příklady patří bezesporu Škoda Auto, součást nadnárodní skupiny Volkswagen. Automobilový průmysl je pro Česko klíčový a Škoda Auto v něm hraje prim. Dalším významným hráčem je Agrofert, holding s diverzifikovaným portfoliem zahrnujícím zemědělství, chemický průmysl a média. Jeho vliv na českém trhu je nesporný. Nesmíme opomenout ani Energetický a průmyslový holding (EPH), energetický gigant s aktivitami v oblasti těžby uhlí, výroby elektřiny a plynárenství. Tyto a další koncerny a velké podnikatelské skupiny dokazují, že i v srdci Evropy se nachází dynamické a konkurenceschopné prostředí.

Regulace koncernů

Regulace koncernů a velkých podnikatelských skupin je v dnešní době klíčovým tématem pro zajištění spravedlivé soutěže a ochrany spotřebitele. Tyto subjekty, často s nadnárodní působností, disponují značnou ekonomickou silou, která může vést k narušení trhu a znevýhodnění menších konkurentů. Efektivní regulace by se měla zaměřovat na transparentnost, kontrolu fúzí a akvizic a předcházení zneužívání dominantního postavení. Jedním z nástrojů je antimonopolní legislativa, která má bránit praktikám, jako jsou cenové dohody nebo vytváření kartelů. Důležitá je také ochrana spotřebitele před nekalými praktikami, jako je klamavá reklama nebo neférové obchodní podmínky. Efektivní regulace by měla být vyvážená, aby nebránila inovacím a hospodářskému růstu, ale zároveň chránila zájmy spotřebitelů a zajišťovala spravedlivé podmínky pro všechny účastníky trhu.

Historie koncernů

Fenomén koncernů a velkých podnikatelských skupin není žádnou novinkou. Jeho kořeny sahají až do 19. století, kdy docházelo k bouřlivému rozvoji průmyslu a obchodu. Právě v tomto období začaly vznikat první velké podniky, které se postupně rozrůstaly a získávaly dominantní postavení v určitých odvětvích. Vznik koncernů byl často spojen s procesem fúzí a akvizic, kdy se menší firmy slučovaly do větších celků. Tímto způsobem vznikaly gigantické korporace, které ovládaly značnou část trhu. Příkladem může být společnost Standard Oil Johna D. Rockefellera, která na přelomu 19. a 20. století kontrolovala téměř 90 % americké produkce ropy. Ve 20. století se trend koncentrace kapitálu a moci v rukách velkých podnikatelských skupin dále prohluboval. Po druhé světové válce docházelo k rozvoji nadnárodních koncernů, které rozšiřovaly své aktivity do celého světa. Dnes hrají koncerny a velké podnikatelské skupiny klíčovou roli v globální ekonomice. Ovládají klíčová odvětví, jako je automobilový průmysl, energetika, telekomunikace nebo farmacie. Jejich vliv na společnost je nesporný a vyvolává řadu otázek týkajících se regulace, etiky a společenské odpovědnosti.

Budoucnost koncernů

V dnešní dynamické ekonomice se velké podnikatelské skupiny, známé také jako koncerny, potýkají s bezprecedentními výzvami i příležitostmi. Globalizace, technologický pokrok a měnící se preference spotřebitelů nutí tyto giganty k adaptabilitě a inovacím, aby si udržely konkurenceschopnost. Jedním z klíčových trendů, které formují budoucnost koncernů, je rostoucí důležitost digitalizace. Firmy, které rychle a efektivně implementují digitální technologie, jako je umělá inteligence, velká data a automatizace, budou mít značnou konkurenční výhodu. Digitalizace umožňuje koncernům zefektivnit procesy, zlepšit zákaznickou zkušenost a vytvářet inovativní produkty a služby. Dalším důležitým faktorem je rostoucí tlak na udržitelnost. Spotřebitelé si stále více uvědomují dopad svého chování na životní prostředí a očekávají, že se firmy budou chovat zodpovědně. Koncerny, které se aktivně zapojují do udržitelných praktik, jako je snižování emisí, podpora oběhového hospodářství a etické dodavatelské řetězce, si budují silnou reputaci a získávají si důvěru zákazníků. Tyto trendy jasně ukazují, že budoucnost koncernů bude patřit těm, kteří se dokáží přizpůsobit, inovovat a zaujmout proaktivní přístup k udržitelnosti.